Jak chcete posílit živé umění a jeho roli ve společnosti?

Živé umění je nejvíce podfinancovanou kapitolou v rozpočtu ministerstva kultury. Přitom živé umění je jádrem kulturních a kreativních odvětví a může významně rozvíjet českou uměleckou scénu. Otázka, která bude v následujících letech bezesporu celospolečensky výrazně rezonovat, je otázka uměleckých svobod. Musíme proto uvažovat o lepším systému státní podpory umělecké kritiky.  Můj osobní úkol znamená dotáhnout do konce započatou systémovou podporu literatury a věnovat se specifikům ostatních oborů, jako je tanec, divadlo, případně výtvarné umění. To jsou obory, kde se v poslední době stále častěji volá po systémovém přístupu ministerstva kultury. Role živého umění je ve společnosti absolutně nezastupitelná. Stačí vzpomenout dějinné okamžiky v Československu, např. rok 1939, 1945 nebo 1989, kdy se osud České filharmonie osudově setkal s politickým vývojem v naší zemi. Živé umění je lakmusový papírek toho, v jaké kondici je demokracie v naší zemi.

Jak nadále chránit nezávislost veřejnoprávních médií?
Systém fungování médií veřejné služby tak, jak je nastaven v současné zákonné úpravě, v zákoně o ČT a ČRo, je dostačující. Je pro mě nepředstavitelné jakkoliv zasahovat do financování těchto médií. Média veřejné služby jsou odpovědná svým divákům, které zastupují sněmovnou volené orgány, Rada České televize a Rada Českého rozhlasu. Co by se mělo zlepšit, je mechanismus schvalování výročních zpráv těchto institucí provázaný s odvoláváním těchto Rad jako celku. Nesouhlasím ani s trendem zvaní ředitelů obou institucí tzv. na kobereček na Volební výbor sněmovny, a to při jakémkoliv mediálně vděčném vzplanutí vášní. Je ale potřeba jasně říci, že jsem pro maximálně průhledné hospodaření těchto institucí a jejich důslednou kontrolu prostřednictvím Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Mimochodem byla to právě vláda sociální demokracie, která prosadila kontrolu hospodaření veřejnoprávních médiích.  Zároveň vidím velký prostor pro posílení povědomí o nezastupitelné roli médií jako veřejné služby a to prostřednictvím aktivní diskuze se širokou veřejností. Tedy nejen mezi tzv. kulturními elitami, o jejich významu pro uchování demokracie v naší zemi. Zvlášť nyní, kdy jsme za posledních několik let svědky velkých změn ve vlastnických strukturách českých médií. Vím, že televize i rozhlas tento trend již započaly, ale je potřeba ho rozvíjet a podporovat.

ČR má velmi bohatou síť obecních knihoven, jakou roli budou nadále hrát, jak tuto síť chcete udržet a posilovat?
Česká republika je zemí s nejrozsáhlejší sítí knihoven na světě. Knihovny už dávno nejsou pouze místa pro uchování a zpřístupnění tradičních textových dokumentů. Dnes jsou hlavně chápány jako otevřená vzdělávací, kulturní, komunitní a kreativní centra. Pro udržení a posílení jejich významu musíme především překonat hrozící rizika spočívající v nevyrovnané úrovni knihoven. Nemůžu se také nezmínit o stále nedostatečném odměňování knihovníků. Také existence rozsáhlé sítě knihoven, jakou máme v ČR, není samozřejmostí. Budu mimo jiné prosazovat, aby knihovny mohly nakupovat více nových a žádaných knih. V tomto směru za mnohými zeměmi zaostáváme.